Na denní spánek nedalo dopustit už mnoho velkých myslitelů a vědců. Přinášel jim údajně geniální myšlenky. Mezi aktivní vyznavače denního spánku patřili například Winston Churchill, Albert Einstein, Thomas Edison a další. Chválili si, že jim to pomáhá k větší produktivitě. Děti od dvou let ale často začínají tento odpočinek bojkotovat. Jak je tedy přesvědčit, že z nich odpolední siesta může udělat génia? :)
Kolem druhého roku mívají děti často období „spánkového vzdoru“. To znamená, že jsou viditelně unavené, ale spánek za každou cenu odmítají. Někteří rodiče to vzdají a dítě už spát nedají. Jiní s dětmi „bojují“ o každou půlhodinku denního spánku. Potřeba spánku je individuální, stejně jako je individuální každý člověk. Většina dětí u nás se denního spánku vzdává mezi 3 – 6 rokem. Odpočinek ale potřebuje každý, bez výjimky.
Jak naučit děti odpočívat
Dvouletému dítěti budeme těžko dlouhým monologem promlouvat do duše. V tomto věku si totiž dítě chce často dokázat, že také o něčem rozhoduje. Navíc už si nepřipadá jako miminko, které přes den musí spinkat. Kolem je tolik zajímavých věcí, o které by mohl spánkem přijít. Jak z toho ven?
„Musíš jít spinkat“ zaměňte za „Pojďme si odpočinout.“
Zdá se to jako slovíčkaření, ale u většiny dětí skutečně zabírá pouhá změna formulace. Udělejte z odpočinku zajímavost. „Nechceš spinkat? Nevadí. Pojď, ukážu ti, jak lidé odpočívají, když se jim nechce spinkat.“ Nabídněte dítěti, ať si vybere své oblíbené knížky, které budou s vámi odpočívat. Společně si lehněte nebo sedněte na postel a jen si čtěte, povídejte si, probírejte, co budete dělat odpoledne, až si odpočinete. Bavte se o tom, kdo všechno odpočívá v přírodě i v rodině. Zapojujte dítě do povídání a ptejte se. Můžete si povídat i tom, proč odpočíváme a jak nám to pomůže k odpoledním hrám.
Bez klidu to hladce nepůjde
Často se už předem stresujeme. „Snad zas nebude bojkotovat spánek. Chtěla jsem uklidit, navařit, dodělat tu práci na zítra a hlavně jsem se chtěla v klidu najíst a dát si kafe.“ Kdyby byl Murphy matkou, napsal by jistě o pár pravidel více. Jedním z nich by bylo: „Čím nutněji potřebuješ, aby dítě přes den spalo, tím pravděpodobněji spát nebude.“ Děti z nás cítí neklid a hlavně slyší nervozitu v našem hlase. Příkazy a křik nejsou dobrými pomocníky. Zbytečně tak můžeme sobě i dítěti zničit den. Často to chce jen říct si pro sebe: „Je to v pořádku. Když nechce spát, ten čas si spolu alespoň užijeme odpočinkem. Také se potřebuji zastavit. Tyto chvilky budou nakonec nezapomenutelnou vzpomínkou. Nebudu si to kazit.“ A klidně si k tomu odpočívání uvařte i to vysněné kafe.
Pravidelnost je sestřenice spánku
I když dítě nechce spát, zkuste dodržovat váš nastavený režim. Ve stejnou hodinu odpočívejte. Každý den. Možná se nakonec stejně nevrátí k dennímu spánku, ale naučíte ho tím alespoň jednou denně zastavit a odpočinout si. A přiznejme si to – v dnešní uspěchané době se mu to bude skvěle hodit. Pokud je přes den ve školce, dejte si společnou siestu třeba kolem šesté. Stačí na pár minut.
Odpočívejte společně
Těžko přesvědčíme dítě o tom, jak je odpočinek skvělý, když sami neodpočíváme. Zkusme si najít chvilku na polední siestu a lehnout si s dítětem. Někdy je těžké sladit si svůj harmonogram, hlavně když je doma více dětí různého věku. Proč většina dětí nemá se spánkem ve školce problém? Jednak mají samozřejmě více nových podnětů a společenských interakcí, které je unaví. Ale hlavně – mají kolektivní spánek.
Doma je to horší. Máme tolik plánů. Někdy zase máme v hlavě myšlenku: „Chci mít chvilku pro sebe.“ To nejlepší, co pro sebe může unavená máma udělat, je lehnout si a odpočinout si. Ostatní se dá odložit, nic nám neuteče. Ti největší myslitelé a lídři dodnes odpočívají i přes den. Vědí, že dát tělu krátkou přestávku, znamená ho nabudit k lepší aktivitě. Někdy stačí 15 minut s nohama nahoře.
Správné prostředí dělá zázraky
Starší děti vědí přesně, že když je světlo, tak se hraje, a když je tma, tak se spí. I jejich spánek může být proto přes den slabší než spánek miminek. Vyruší je každé šustnutí, štěkot psa či hlasy lidí na ulici. Někdy jim stačí i malý podnět. Často mají totiž pocit, že spánkem jim uteče spousta zábavných věcí. Proto je dobré přizpůsobit tomu i prostředí ke spánku:
- Pestrá strava a málo cukru
- Pohyb venku
- Dobře vyvětraný pokoj
- Méně světla – stačí i tmavší závěsy
- Zkuste omezit počítač a televizi alespoň hodinu před spánkem.
Někdy může právě technika děti ještě více nabudit k aktivitě. Lepší je lego, malování, skládání, navlékání nebo klidně společné vaření. Kreativitě se meze nekladou.
V dalším článku pro vás připravuji spánkovou hru na noc i den. Je to jedna z dalších možností, jak děti zaujmout a ze spánku udělat hru.
Poklidné noci přeje
Zní to logicky. :-) Určitě to musím na tu dvouletou dračici vyzkoušet. Jen si to bohužel neumím představit se sedmiměsíční turbomyškou… No uvidíme. :-)
Dobrý den Martino,
Tak na tu 7mesicni zkuste jeste navic pustit bile sumy, treba nejakou relaxacni hudbu nebo zvuk deste. :) Jinak to chce jen opakovat pravidelne a vysledek se casem dostavi. Nebude to hned zitra. Ale pravidelnosti jim muzete obema nastavit spolecne biologicke hodiny. :)
Dobrý den! Můj syn před druhým rokem (nyní 2,5) přestal spát přes den. Po týdnu, kdy jsem hodila jako zombie, jsem mu řekla, že když on nehce poledňák, tak já ano a šla jsem si lehnout. Někdy jsem si na krátko klimbla, ale byl tam se mnou a četl mi nebo tak něco, nebo se jen mazlil, vzácně usnul také. Dnes to vypadá tak, že m neustále říká: “ Mámo, hají!“ Jelikož se mu ty chvilky ohromně líbí. Párkrát se mi dokonce stalo, že když jsem se rozlobila, tak se ho našla u sebe v posteli a “ Hají, mámo!“ :) :) :)
Dobrý večer.
Náhodou jsem našla Vaše stránky a v mnoha věcech s Vámi souhlasím. Ano, dnešní doba je neuvěřitelně rychlá a v podstatě jednoduchá.
Matky přestávají vnímat své instinkty, sedí u pc a neví kudy kam.
Já sama mám vymodlené dítě a tak dceři říkám Andělínka, i když je to Anička. Jelikož jsem citlivý člověk, už v těhotenství jsem s ní mluvila. Ač se to zdálo okolí divné a občas si ťukali na čelo, já ještě před kontrolou u lékaře věděla, že čekám holčičku, prostě jsem se zeptala a ona mi odpověděla. Když jsem plakala, vysvětlila jsem, že to není kvůli ní. Mluvila jsem. A tohle si myslím, že hodně maminkám chybí. Nemluví, nevysvětlí, vždyť je to miminko, ono mi stejně nerozumí.
Sama podle sebe vím, že vztah a pozdější chování dítěte začíná už v bříšku a v tom, jak se maminka chová.
Mám dvouletou dceru, podnikám, manželství se téměř rozpadlo, ale nic z těchto životních událostí neovlivnilo můj vzácný vztah s dcerou, který mám, jelikož jsem jí vždy vše vysvětlila a snažila se být mámou, na kterou bude její dcera jednou pyšná.
Co se týče spánku, používám od 3 měsíců bílý šum a odpolední uspávání v kočárku. Dcera spí od 1 roku sama v pokojíčku. Bez pláče a stresů, naopak se do pokojíčku těší a ví, že máma tam je vždy, když bude mít potřebu jen pohladit.
Všem maminkách přeji hlavně klid a při rozhodování a výchově dětí používat mateřský instinkt a ne poučky z knih, nebo kamarádek.
Vašemu webu přeji hodně spokojených čtenářek
Dobrý deň Soňo,
Děkuji Vám. Krásně jste to napsala. Skutečně se často bráníme vlastním instinktum. I tyto stránky vznikly jako podpora maminkám, které chtějí více naslouchat svým dětem. Věřím, že to bude stále lepší a naučíme se zase vnímat a také využívat intuici, která je pro ženy tak duležitá. :)
Hezký den,
Lenka