Někdy to vypadá, že mateřství je o neustálém vyčítání si chyb a věcí, které jsme mohli udělat jinak či situací, ve kterých jsme se mohli zachovat „lépe“.

V e-mailech, které od maminek dostávám se nejčastěji opakují věty:

„Všem děti spí jen mě ne, dělám něco špatně“  „Nic nestíhám, všude nepořádek“ „Mám pocit, že jsem příšerná máma, někdy se na něj dokonce zlobím“ „Zjistila jsem, že jsem to s prvním dítětem úplně zkazila, až teď vím, že se to dá lépe.“

Maminky si vyčítají, když dítě spí málo, když usíná pozdě, když pláče, když se zlobí i když má špatnou náladu. Vyčítají si, že nestíhají vše co okolí, nebo, že jim vše nejde tak hladce jako jiným maminkám dle vyprávění nebo fotek na internetu. Nebo si také velmi často vyčítají, že se nezachovaly před několika měsíci či lety jinak, že neměly ty informace a zkušenosti, které mají dnes.

Přitom když si pak s maminkami dlouze povídáme, zjistím, že jsou to úžasné citlivé mámy. Myslí na to, aby bylo jejich dětem dobře, snaží se vše sladit tak, aby rodina nějak fungovala i v počátečním chaosu. Celou noc uklidňují své budící se nebo plačící děti, nosí, hladí, věnují se jim, přemýšlí nad tím, aby jejich děti jedly zdravě, a k tomu se ještě snaží vzdělávat, vařit, uklízet, věnovat se partnerovi. Prostě podávají nadlidský výkon.

Nikdy předtím rodiče nežili tak uzavření a tak daleko od pomoci své širší rodiny jako tomu je posledních pár let. Mladé rodiny se tak vypořádávají se zcela novými situacemi a potížemi. Dostávají rady na dálku místo mnohem cennější osobní pomoci a podpory.

Nemáme možnost pozorovat, učíme se o dětech s dětmi za pochodu

Člověk je sociální tvor. Naše instinkty se umocňují a doplňují také sociálním učením. V oblasti rodičovství toto trochu začíná chybět. Uzavíráme se do bytů a domů a naše první dítě je často vůbec první miminko, které držíme v náručí. Nemáme možnost pozorovat mateřství na vlastní oči den co den. Tu různorodost dětského vývoje  i dětí samotných. I proto nás často role rodiče zaskočí a znejistí. Učíme se vše na vlastních dětech (doslova).

Když nastoupíme do školy nebo do nové práce, předpokládá se, že nám nějaký čas bude trvat než se zorientujeme a naučíme se v novém prostředí fungovat. Přitom často dostaneme i přesný plán a do rukou pravidla. Paradoxem je, že s rodičovstvím se dostáváme do oblasti, kde jsme od začátku pod drobnohledem zkušenějších. Očekává se, že budeme rodičovství hned správně „umět.“ Přitom neexistuje povolání ani poslání, které by bylo tak různorodé a návodem neuchopitelné, jakým je právě rodičovství.

Ve škole nás učí hledat chyby. Zaměřujeme se na ně, označujeme červenou. S cílem se zlepšovat a přestat je dělat? Zřejmě to má ale i další nežádoucí účinky. Ty chyby pak v sobě a na sobě hledáme vždy když se učíme něco nového. V mateřství se toto navíc ještě umocňuje. V nových rodičích hledají chyby ostatní i oni sami.

Když jsem pracovala před několika lety jako novinářka, jedna šéfredaktorka říkávala: „Dáme do titulku chyby, to zabere. Nikdo je nechce dělat.“

Na internetu je spoustu článků o tom, jaké chyby dělají rodiče. DOST. Chyby jsou součástí učení, stačí si je uvědomit a jít dál, není potřeba je v hlavě hledat a podtrhávat červenou tužkou. Jinak budete mít pocit, že vám to nejde a neposouváte se, že svému dítěti nikdy nebudete rozumět. Přitom to není pravda, vše nás posouvá. Naše malé úspěchy, které jsou důležité jen zapadají pod naším naučeným zvykem hledat chyby – na sobě, dítěti, na okolí.

Otočme to. Když si teď napíšete seznam, co už jste nejen se spánkem a uspáváním překonali, jsem si jistá, že zjistíte, že je toho hodně. Nepište si jak strašně vaše dítě spí a usíná, napište si, co už umí, co se naučilo, co zvládá. ? Nikdo to neudělá tak dobře jako vy. Pochvalte se, klidně jen sami před sebou. Nikdo nevidí vše, co za vašim maminkováním je, kolik úsilí a co vše jste i vnitřně museli překonat.

Odložte červené pero, alespoň na chvíli.

Autorka kresby: Barbora Svrčinová alias Bára z Nikolajky

Už teď jste skvělé mámy!

Už teď děláte a udělaly jste hodně. Jste skvělé mámy, nemusíte vše zvládat na 100%. Ani to nejde. Kdysi byla na péči o dítě celá komunita, teď to vše zvládáme většinou samy s večerní či víkendovou podporou partnerů.

Spousta dětí žije bez maminek nebo doma necítí lásku ani dotek nebo jsou týrané ? Vy jste s nimi, když se bojí, když pláčou a volají vás, hladíte je, čtete jim, hodinu uspáváte. Když jsou děti nemocné spíte vsedě nebo s nimi bdíte celou noc, nosíte v náručí … Už teď jste prostě úžasné a navíc pořád přemýšlíte jak to udělat ještě lépe.

Nebuďte na sebe přísné, když to někdy nejde podle představ, nebo když někdy zvýšíte hlas či nestihnete uvařit super čerstvé zdravé jídlo nebo je všude nepořádek. Neznamená to, že nejste dobré mámy, ale že je toho někdy moc a ne vždy jde všechno hladce a dle představ.

Každá krize nás učí a dělá vnímavějším a kreativnějšími při další nové výzvě. Prostě si dnes nahlas řekněte: Jsem skvělá máma! Protože já jsem si jistá, že jste.